Bývalý důl Eduard

Hloubení jámy Eduard bylo zahájeno až v roce 1948. Jedná se tedy o jeden z mála dolů, který nebyl původně stříbrnou jámou. Nicméně to neznamená, že by se zde stříbro netěžilo. V 18. století sem dosáhly štoly dolů Eliáš a Werner (Rovnost). V místě samotném potom bylo několik stříbrných štol, např. Heinzenteicher a průzkumné šachtice.

Jáma se šesti patry dosáhla hloubky 365 metrů. Propojena byla s Rovností a Eliášem. Společně s jámami Rovnost I, Eliáš, Nikolaj a částí důlního pole dolu Klement tvořil Eduard Žilný uzel Rovnost. Tento uzel měl rozlohu 3,25 km² a s produkcí 3180 tun uranu představoval ložisko střední velikosti.

Tento důl neměl vlastní tábor a vězni sem docházeli necelý kilometr z Nikolaje. Protože mezi těmito místy nešel vybudovat koridor z ostnatého drátu (protínal by frekventovanou silnici), vězni byli dopravováni na místo tzv. Jáchymovského autobusu. Nepředstavujte si ale nějaké vozidlo. Vězni byli sehnáni do těsného houfu a obtočeni ocelovým lankem. V tomto tvaru potom silnici překračovali. Často se stalo, že některý vězeň klopýtl nebo uklouzl a lanko se potom zařezávalo do těl vězňů. V dole se pracovalo na tři směny, první probíhala od šesti do čtrnácti hodin. Hlušina i ruda se na povrch nedopravovala vozíky, ale skipovým zařízením.

Na povrchu vznikl areál technických budov, které se vesměs dochovaly dodnes - dlouhé schodiště vedoucí od silnice k těžní jámě, strojovna, trafostanice, cáchovna, ošetřovna a mohutné železobetonové opěrné bloky, které vzpíraly věž proti tahu těžních lan. Důl ukončil provoz na počátku šedesátých let společně s celým jáchymovským revírem.

V sousedství dolu vznikl postupně mohutný odval hlušiny, na kterém byl v polovině sedmdesátých let dvacátého století biatlonový areál. Ten sloužil k tréninkům československé reprezentace, ale odehrály se tu i závody Světového poháru.