Z Nejdku přes rozhlednu i vodopád k tisícovce

Pro koho je určen dnešní výlet? Pro milovníky delších tras nebo pro ty, co si v půlce dají šlofíčka, případně ty, co si výlet rozdělí na dva okruhy a zdolají každý zvlášť. Čeká nás cca 26 km po zpevněných cestách i lesních zvířecích pěšinkách a převýšení 423 m. Tak jdeme na to!

Parkujeme u zimního stadionu, za nímž se otevírá lesopark s vlastním koupalištěm, dětským hřištěm i pumptrackem. Objedeme ho zleva a vydáme se po naučné stezce Vysoká štola - Oldřichov. My ji sice projdeme jen částečně, doporučujeme ji ale absolvovat celou, na 9 km nabízí exkurz do historie Nejdku, geologie, hornictví, starých cest a krajinného rázu.

Už od začátku jde znát, že stoupáme, ale u lukostřelnice vcházíme na cestu lesní a za tu nám už nožičky děkují. A nejen ony. Všeobjímající klid tady tryská z každého stébla trávy i několika chaloupek. A co by to bylo za výlet bez zmínky o železnici? Je tu a má podobu do kopců a lesů zasazeného kamenného Ovčího mostu, který přechází trať spojující Nejdek a Horní Blatnou. Vznikl při její výstavbě v roce 1898 na místě, kde železnici protínala stará cesta pro povozy.

Míjíme studánku, u přístřešku odbočujeme na Sejfskou cestu abychom po několika metrech odbočili na žlutou mířící k jedné vážně skvělé rozhledně. A to Pajndl rozhodně je, taky jsme o něm už jednou psali (přečtěte si ZDE). Můžete tu dát první občerstvovačku u ohniště za velkým šutrem a jdeme dál.

Po zelené byste krásně došli k dalšímu bodu, my jsme třeba ale zvolili cestu více lesní (čti na mapě). Obešli jsme Borový vrch, pár kroku po silnici a ejhle odbočka k vodopádu, jenž získal jméno po jakési Miluši. Je dost možné, že Miluška byla dítko, protože v očích dospělého není tok dost hodný takového honosného označení, nicméně krásný je, to zase ano.

A tak jdeme dál, tentokrát po cestě s označením Šupenbergská (nebo také Shuppenberská), známá především běžeckým lyžařům. Tedy v zimě se jí raději vyhněte, ať nenarušujete případnou stopu (kdyby třeba napadl i sníh). Projdeme Hamerskou dolinou, která značí, že jsme nízko a čeká nás co? Ano, stoupání. Tentokrát na Dračí skálu do 953 m n. m. Jedná se o granitovou skalní hradbu, k jejímuž vzniku došlo mrazovou destrukcí skalního tělesa - tak hlásá chytrý internet. My vnímáme skaliska, která nás obklopují ze tří stran, a ohniště s posezením, kde nabíráme síly na další vrchol.

A tím je Trousnická skála. K té docházíme po cestě Perninské a odměnou nám jsou nejen samotné skály, ale i ta typická krušnohorská voňavá kombinace vřesu, brusnice, borovice a bez ladu a skladu rozházených balvanů. Skalních věží je tu víc a vyřádí se na nich kdejaký horolezec, pro ohromující výhled ale nepotřebujete jištění, samotná Trousnická skála ve svých 954 m n. m. se dá zdolat i s čtyřnohým mazlíčkem.

Dalo by se říct, že teď už nás čeká už jen dochozní úsek okruhu, nicméně i ten je plný "ách" a "óch" nad rozkvetlými loukami, pasoucím se skotem a - jak už to tak u nás bývá - TICHEM.

• Vytisknout stránku