Po zaniklých obcích a dolech kolem Přebuzi

Naše cesta začala na parkovišti u Přebuzského rybníku, kde se dá pohodlně a zdarma zaparkovat. V létě určitě doporučujeme jako zastávku na koupání, a na své si přijdou i milovníci rybaření (samozřejmě po zakoupení povolenky na MÚ Přebuz).
Z parkoviště jsme se vydali kousek po silnici směrem k Rotavě, podél stejnojmenné říčky. Po chvíli bylo možné seběhnout ze silnice pryč a užívat si krásné okolí.

Po pravé straně silnice jsme přešli přes mostek, který je značený žlutou turistickou značkou. Hned za mostkem nás zaujala nepřirozeně, ale líbezně zvlněná mýtina, která úplně volala po nějakých staveních. A také že zde dříve stávaly. Bývala zde původní osada Mlýnské chalupy. Mlýnské chalupy dělaly čest svému jménu. V době její existence zde byly tři mlýny na obilí a kroupy. Dále zde byla pila a továrna na výrobu perleťových knoflíků, která byla v provozu do roku 1946. Jen těžko si člověk představí, že zde - uprostřed hustých lesů - žilo 73 obyvatel.

O pár set metrů dále po cestě jsme narazili na přístřešek Břídlová, kde je posezení i s malým ohništěm. Nejvíc nás ale zaujal velmi starý kaštan, který stojí na starých základech a působí jako z jiného světa. On také tak trochu z jiného světa je. Připomíná další zaniklou obec Břídlová. Německý název "Schieferhütten" naznačuje, že zde dříve stály "břidličné domky". V Břidlové bývala hospoda, sklářská huť a chov mladého dobytka, což tvořilo menší panství, které v 17. století spravoval sklářský mistr Jiří Ziegner. V 19. století zde vznikla škola. Ani tato vybavenost ale obec neuchránila před zánikem - v padesátých letech bylo místní obyvatelstvo vysídleno.

Pokud bychom pokračovali dál po cestě, došli bychom na Čertovo horu. My se ale vrátili zpět na ypsilonku a vydali se doleva po zpevněné štěrkové cestě, která nás dovedla k bývalému dolu Otto. Dobývání nerostů bylo pro osidlování Krušných hor velmi významné. Těžilo se zde až do konce druhé světové války.

Cesta nás dovedla k farmě s poníky, což je okraj obce Přebuz. My se ale Přebuzi ještě na chvilku vyhnuli a vydali se od poníků severozápadně přes louku, kde jsme tušili poslední cíl - zaniklý Ritterův důl. Tento cínový důl byl otevřen v letech 1909-1914 jako Frischglück (Čerstvé štěstí). Později byl přejmenován na Ritterův důl. Zajímavé je, že část stavby se dnes opět využívá, jak napovídají nová plastová okna.

Na závěr jsme prošli obcí Přebuz, kolem kapličky jsme se vydali doleva, kolem hospody (kterou jsme nikdy nezažili otevřenou, přestože zřejmě funguje), městského úřadu až ke Kostelu svatého Bartoloměje, který je kulturní památkou. Zajímavostí je, že v sousedství kostela se zachovala bývalá fara, barokní stavba na místě původní staré fary, doložené roku 1567. Pokračovali jsme po silnici, kolem hřbitova zpátky na staré známé parkoviště u Přebuzského rybníka. Cesta nám zabrala 2 hodiny pohodlné chůze. Trasa má něco málo přes 6 km.

• Vytisknout stránku