Mezi skály nad Kraslice

Kraslicko je doslova nabité přírodními skvosty, které byste na trochu opomíjené části Krušných hor nečekali. My se tentokrát vydáme za několika skalisky, zaniklou obcí a především úžasnými výhledy.
Naši trasu začínáme u rozcestníku Nová Ves, kam jsme dojeli autem, s nízkým podvozkem se tam ale nevydávejte. Dojít se sem dá příjemně po Hřebenovce od autobusu i vlaku z centra Kraslic. Kočárek vhodný není, děťátko v krosně ale bude nadšené :-)

Vydáváme se na sever po Hřebenovce a hned nás zaujmou kamenné různě vysoké linie podél cest a lesů. Možná pozůstatek určování hranic mezi pozemky nebo zajištění polí od lesů, kdo ví… Víte to vy? Po pár metrech už  v průzoru mezi stromy vykukují první strážci hor. Výrazný žulový monolit se tyčí do nadmořské výšky 835 m a vylézt se na něj dá i bez jištění. Na své si přijdou ale i náročnější lezci, vyzkoušet se dá až 32 cest včetně fixního jištění. Navíc je u skály, která získala přízvisko Kočičí, ohniště s posezením, takže si tu můžete hovět klidně celý den.

To my ale jdeme dál. Na území bývalé obce Nová Ves. Obec vznikla kolem roku 1631 a živilo ji především zemědělství a lesnictví, pěstoval se zde oves a žito. Někteří obyvatelé se zabývali pálením milířů, dřevěné uhlí se vozilo do rotavských železáren, v roce 1910 zde byla postavena dokonce dvoutřídní škola. Dnes obec připomíná chatová osada a pomník. 

Ovšem za druhou částí osady najdete (zvlášť když je pěkné počasí) skvost. Výhled na zalesněné hory Kraslicka, které můžete pozorovat z dlouhé dřevěné lavičky ve stínu jeřabiny pod ochranou dřevěné Marzebilly a moudré sovy. A fotku z otevřených dřevěných dveří si doma určitě i zarámujete. (Potěšeni zde budou i keškaři.) Doporučujeme si tu nějakou dobu pohovět, jen tak v tichu, třeba i na léčení bolavé duše, jak se píše na sovím totemu…

… a pak vyrazit na další dobrodružství! Pěkně do kopečka směrem na Komáří vrch, lesními pěšinami, které nás v poslední dubnový den ještě překvapily sněhem. Vrch ve výšce 951 m n. m. je ochraňován z východu skálou Chudá nevěsta, ze západu Hraběcí skálou. Stejně jako ta Kočičí, i tyto v člověku probouzí otázky, jak je možné, že mají takový tvar. Připomínají kamenné mužíčky, které někdo poskládal před velkou řádkou let a od té doby značně narostly. Ve skutečnosti geologové odhadují stáří skal na neuvěřitelných 330 milionů let s tím, že jednotlivé vrstvy žuly jim ukazují, jak šly za sebou doby ledové ve čtvrtohorách. 

Ke skále Chudá nevěsta se váže dokonce legenda, podle které útvar představuje zkamenělý povoz i s koňmi. Na něm se údajně vezla nevěsta i s celým věnem, které ovšem představovalo jen pár peřin a kufr. Což ale bylo zhrzenému nápadníkovi, kterého nevěsta předtím odmítla a který jí s pomocí temných sil nechal zkamenět, celkem jedno. 

Necháváme hraběnky a nevěsty odpočívat a míříme už z kopce dolů zpět do výchozí pozice. Lesní pěšina, kterou jsme si vybrali, je vyšlapána spíš zvěří než člověkem, o to víc je ale autentická. A až uslyšíte zurčet Novoveský potok, víte, že se blížíte k cíli. V nohách máte pohodových 6 km a divokou duši dostatečně uspokojenou. A když si okruh přizpůsobíte, dáte to nakonec i s tím kočárkem :-)

• Vytisknout stránku