Hornickou historií Měděnce

Náš dnešní okruh okolo Měděnce má celkem 12,2 km, můžete si jej ale klidně rozdělit na dva kratší výlety a vstřebat tak toto skromné místo plné úchvatných výhledů dosyta. Nicméně na trase vás nečekají žádné příkré výšlapy, maximálně silný protivítr. Ale pojďme se raději vydat na dnešní putování…

Začínáme v obci Měděnec, vesnici v Ústeckém kraji, která stojí na hřebeni Krušných hor v nadmořské výšce 845 metrů. Vznik osady, která se nazývala Mědník (jako jedna ze současných dominant), byl jako většina dalších v našich horách spjat s důlní činností. Prim zde hrály nejspíš už od 10. století stříbronosné měděné rudy. Jak to tenkrát při těžbě vypadalo, můžete poznávat ve štole Panny Marie Pomocné, která je ovšem přístupná od května do října, tedy my si ji necháme zase na příště. Ještě bychom k obci rádi dodali, že zdejší obyvatelstvo nebylo živo jen z těžby, ale významnou roli zde hrálo také zemědělství a později textilní výroba včetně výroby krajek. 

Zatím necháme Měděnec Měděncem a vydáme se na vrch Mědník, kde ční v 910 metrech nad mořem kaple Neposkvrněného početí Panny Marie. Jeho podobu byste mohli znát i ze známého seriálu o majoru Zemanovi, kde se objevuje v úvodní znělce. Kaple byla vystavena vévodou J. F. Sasko-Lauenburským údajně jako poděkování za záchranu místním uhlířem, když se s družinou ztratil v místních lesích. Není to jediná varianta, ale ať už je to jakkoliv, povedlo se mu vybrat skvostné místo, ze kterého je 360° rozhled na veškeré okolní dominanty jakými jsou Velký Špičák, nádrž Přísečnice, Jelení hora, farma větrných elektráren, hřebeny Doupovských hor, hory Meluzína, Klínovec i Fichtelberg, ale také industriální Podkrušnohorská pánev, Nechranická přehrada, údolí Ohře, Perštejn, Klášterec a Kadaň.

Dostatečně jsme se pokochali a můžeme pokračovat. Vydali jsme se Stezkou Českem po modré směrem ke kolejím, za nimi jsme odbočili doprava a kráčeli lesní pěšinkou, která ovšem nejde na mapu zanést, není zde totiž vyznačen mostek vedoucí asi 50 m doprava přes potok Přísečnice. Když ale půjdete po žluté, také vám nic neunikne. Další kroky bude doprovázet právě proud potoka, který se vlévá do stejnojmenné nádrže. Tak daleko ale my nepůjdeme, tok překračujeme a vydáváme se směrem k větrným elektrárnám. Ještě než k nim vyšplháte, čeká vás pohled na úchvatně stavěné samostojící jehličnany i husté lesy, nad nimiž se hrdě pnou všechny tři Špičáky (i o nich jsme psali v Tipech na výlet).

Ne nadarmo stavěly větrné turbíny právě zde, na planině čekejte slušný vítr (s trochou štěstí) v zádech. Proto scházíme na silnici, zároveň červenou Stezku Českem, rovněž cyklostezku k místu zaniklé obce Dolina. Potkáváme zde kříže z bývalé obce stejně jako pomník obětem 1. světové války a už z dálky na sebe upoutává pozornost žlutá budova na kopci. Je jí kaple sv. Anny ve vísce Kotlina, jejíž stavbu iniciovali i finančně zaštiťovali místní občané. Po vypuknutí 1. sv. války však byla stavba pozastavena, přičemž dnešní podobu získala kaplička až v roce 2014.

A to už se blížíme zpět k Měděnci. Od kolejí vede červená do obce nebo cyklostezka po silnici, nám se ale ještě nechce vracet a proto volíme modrou turistickou značku směrem ke skiareálu Alšovka. Odsud totiž vede naučná stezka Cesta z města pěkně lesíkem až k přírodní památce Sfingy. Jde o 15 m vysoké skalní útvary, vedle nichž se choulí další skalisko opatřené dřevěným křížem. Ať už usednete pod kříž nebo na hlavu Sfingy a budete mít navíc štěstí na slunce jako my, nabídne se vám další krásný výhled na to všechnu nádheru okolo. Čaj a svačinku k tomu a svět je hnedle… zelenější!

Pokud jste si svačinku nezabalili, nevěšte hlavu, v Měděnci jsou dvě restaurace, jen si dopředu ověřte otvírací dobu, nevaří po celý týden. A my už se tím pádem dostáváme na konec dnešního putování. Na chvíli se ale ještě zastavíme na náměstí pod majestátním barokním kostelem Narození Panny Marie, v jehož interiéru se nachází gotická soška Madony z 15. století. V jeho bezprostřední blízkosti najdeme další tři pomníky, co nás ale zaujalo, je lavička Růžová zahrádka, která má připomínat dnes již zaniklé údolí kousek od Měděnce, kde obyvatelé vyráběli z bílých a červených růží parfém. S radostí jsme si na pamětní desce přečetli, že za vybudováním tohoto klenotu stojí náš drahý dobrotivý přítel Klaus Franke (jeho povídání o zaniklé Ryžovně si můžete pustit ZDE).

• Vytisknout stránku